Několik dní jsem přemýšlela, co napsat o sítotiskovém kurzu, kterého jsem se v Jihlavě na konci září zúčastnila. A nakonec jsem dospěla k závěru, že to bude vlastně hrozně jednoduché, protože by mi stačila jedna jediná věta: byla to paráda.

Tak… a mám hotovo.

2045Celý článekA když už jsem povinnosti učinila zadost, nebude tak těžké ještě pár vět přidat. Začalo to vlastně jako každá správná orientační hra nebo soutěž, ze stanoviště J – Jihlava se jakýmkoli způsobem dopravte na stanoviště V – Vysoká, kde dostanete další informace. Časový limit vyprší v deset hodin. A tak jsem začala hrát. Z možných variant dopravy jsem – jako několik dalších účastníků – zvolila pěší chůzi. Tak 5 až 6 kilometrů, hezká procházka, kdyby v půlce nezačalo lehce pršet. I tak jsem na chatu V dorazila jako první a začala přemýšlet, co jen jsem v první etapě popletla. Za půl hodiny dorazili všichni ostatní… a tím vlastně všechno začalo. Po úvodní přednášce jsme se vypravili auty zpět do jihlavské střední grafické školy. Tak jsme potom v mnoha obměnách cestovali i zbývající tři dny, nás 11 a dvě auta – takže bylo mnoho variant a možných kombinací. Ve škole na nás už čekalo všechno nářadí. Tiskli jsme vlastně od rána do večera, s přestávkami na oběd. Jen jsem si každé pozdní odpoledne lámala hlavu, jestli je mi tak zle proto, že mám hlad a nebo je mi prostě jen zle - z všudypřítomných ředidel. Asi to bylo obojí… Samotné večery jsme potom seděli u krbu na základně V (která je moc hezká), vyhřívali se, povídali, doplňovali vitamíny z kompotovaného ovoce… a tak.

A protože každý správný sloh má mít závěr, kde se vše shrne, budu mít závěry dva.

Ten první: Ty čtyři dny v Jihlavě byly pro mne velký zážitek, příjemný odpočinek a veselá příprava do mé školy a … utekly až moc rychle. Doma bylo potom prima rozložit si všechny tisky, které jsme si mezi sebou navzájem povymněňovali a ještě jednou si celou hru od J do V a zase zpátky připomenout.

A ten druhý závěr: Ve škole jsem si tež sítotisk napsala jako předmět, a po prvních tiscích mne dílenští dokonce pochválili. Vlastně ne mne, říkali, že prý mne to v té Jihlavě dobře naučili.